Když ho poprvé uvidíte na fotce, pravděpodobně si vzpomenete na hlodavce nebo morče. Jenže zdání klame – tento nenápadný obyvatel hor je ve skutečnosti nejbližším příbuzným polního zajíce. V Česku sice ve volné přírodě nežije, ale jeho strategie přežití v mrazivých výškách je něčím, co by se mohl učit i leckterý survival expert.
Jmenuje se pika (česky pišťucha) a i přes svou roztomilost je to neuvěřitelně houževnatý tvor. Pokud si myslíte, že v zimě prostě zaleze do nory a prospí ji, jste na omylu. Pišťuchy mají totiž mnohem sofistikovanější plán, který zahrnuje vlastní „seníky“ a vysokohorskou logistiku.
Zapomeňte na myši, tohle je mini-zajíc
I když pišťucha vypadá jako kříženec křečka a plyšáka, patří do řádu zajícovců. To znamená, že má mnohem blíže k ušákům, které potkáváte na českých polích, než k potkanům. Mají specifickou stavbu lebky a chrup, který je uzpůsobený k drcení tuhé horské vegetace. Mimochodem, jejich uši jsou kulaté z praktického důvodu – v extrémních mrazech by jim klasické dlouhé zaječí slechy prostě omrzly.
Domácí sušička sena uprostřed skal
Tohle je ta nejzajímavější část jejich života. Pišťuchy nehibernují. Aby přežily zimu v mrazech, kde by člověk bez vybavení nepřežil ani hodinu, musí si vytvořit obrovské zásoby jídla.
- Plánování: Celé léto sbírají trávu, listy a květiny.
- Technologie: Rostliny nenosí rovnou do doupěte, ale rozkládají je na kameny, aby proschly na slunci.
- Skladování: Jakmile je „seno“ suché, odtáhnou ho do úkrytů pod balvany, aby neshnilo.
Pokud jim během sušení začne pršet, pišťuchy bleskově vyběhnou a úrodu schovají – přesně jako zkušení zemědělci na venkově.
Vysokohorský poplach: Proč na vás pískají?
Při túrách v horách Severní Ameriky nebo Asie je spíše uslyšíte, než uvidíte. Mají totiž extrémně pronikavý pískot, kterým varují celou kolonii před predátory, jako jsou orli nebo lasičky. Každý zvuk má jiný význam a pišťuchy jsou díky tomu v neustálém kontaktu, i když je dělí desítky metrů skalní suti.
Pozor na přehřátí
Všimli jste si, že se pišťuchy drží jen ve vysokých polohách? Mají totiž velmi rychlý metabolismus a tlustou izolační vrstvu srsti. Teplota nad 25 °C může být pro pišťuchu smrtelná už po několika hodinách. V létě je tedy uvidíte aktivní jen brzy ráno nebo pozdě večer, jinak se chladí hluboko mezi kameny, které fungují jako přírodní klimatizace.
I když jsou pišťuchy velmi teritoriální a své zásobárny sena si drsně brání, jejich osud je dnes nejistý kvůli oteplování hor. Jsou totiž jedním z prvních indikátorů toho, jak se mění klima v místech, kam my lidé často ani nedohlédneme.
Znali jste toto zvíře dříve, nebo jste si ho také spletli s obyčejným hlodavcem? Dejte nám vědět v komentářích!
