Ten den jsem v lese narazil na něco, co vypadalo jako sytě oranžová police přirostlá ke kmeni dubu. Automaticky jsem si pomyslel, že to bude nejspíš jedovaté, a šel jsem dál. Až večer, když jsem fotku ukázal známému mykologovi, mě jeho reakce vyvedla z míry: „To jsi tam vážně nechal? Vždyť je to ta nejlepší věc, kterou můžeš v lese najít.“
Měl v hlase takový tón, jako bych právě vyhodil do koše pětitisícovku. Ukázalo se, že jsem celou dekádu chodil kolem jedné z nejzajímavějších jedlých hub a ani jednou jsem ji nesebral. Seznamte se s sírovcem žlutooranžovým, kterému se v zahraničí přezdívá „lesní kuře“. A ten název má svůj velmi dobrý důvod.
Proč se mu říká „kuře z lesa“
Když jsem tuto houbu poprvé připravil na pánvi, chvíli jsem pochyboval, co vlastně jím. Textura totiž naprosto přesně připomíná drůbeží maso – je vláknitá, pevná a při skusu cítíte stejný odpor jako u pečeného prasátka nebo kuřecího prsíčka.
Moje žena ochutnala a s naprostou vážností se mě zeptala, proč jsem udělal kuře bez koření. Když jsem jí řekl, že je to houba ze stromu, nevěřila mi dalších třicet minut. Tady je pár tipů, jak ho v české přírodě poznáte:
- Má zářivě oranžovou až sírově žlutou barvu.
- Roste v trsech (policích) nad sebou, nejčastěji na dubech, třešních nebo akátech.
- Nemá zespodu lupeny, ale drobné póry.
- Mladé plodnice jsou měkké a šťavnaté, staré naopak dřevnatí.
Pozor na strom, na kterém roste
V běžných atlasů se to dočtete málokdy, ale mykolog mi prozradil zásadní trik: „Pokud ho najdeš na vrbě nebo topolu, raději ho tam nechej.“ Mimochodem, v našich končinách to platí dvojnásob.
Houby rostoucí na těchto stromech totiž do sebe natahují specifickou hořkost, které se nezbavíte ani dlouhým vařením. Pokud ale najdete sírovec na dubu, buku nebo staré ovocné dřevině (třeba i v zahradě), je to úplně jiný příběh. Chuť je jemná, neutrální a skvěle přejímá aromata koření.
Na co si dát pozor před první ochutnávkou:
- Sírovec nesmí jíst lidé s citlivým žaludkem nebo intolerancí na histamin.
- Vždy začněte malým množstvím, abyste zjistili, jak vaše tělo reaguje.
- Sbírejte pouze mladé, poddajné části, které jdou snadno prokrojit nožem.
Jak ho připravit, aby chutnal jako z michelinské restaurace
Mnoho lidí udělá tu chybu, že sírovec rovnou hodí na pánev. Pak je tuhý. Tady je můj osvědčený postup: Houbu nakrájejte na plátky a povařte 15–20 minut v osolené vodě. Tím zafixujete tu „masovou“ strukturu a odstraníte případné nežádoucí látky.
Poté plátky osušte a hoďte na pánev s trochou oleje a másla. Smažte, dokud povrch nezezlátne. Nastane takzvaná Maillardova reakce – přesně ta, díky které chutná pečené maso tak skvěle.
Můj osobní tip: Zkuste sírovec obalit jako klasický řízek nebo ho nakrájet na nudličky do indického kari. V omáčce ho od skutečného kuřete nerozezná ani zkušený gurmán.
Závěr
Dnes už se na kmeny stromů dívám úplně jinýma očima. Každý podzim vyhlížím tu oranžovou barvu, kterou jsem deset let ignoroval. Někdy jsou ty největší poklady přímo před námi, jen o nich musíme vědět.
Už jste někdy v lese narazili na tuhle „oranžovou polici“, nebo sbíráte jen houby ze země? Napište mi do komentářů své zkušenosti!
